Mám radost, že jste si udělali čas a navštívili moji stránku. Je malým vítězstvím mého souboje s počítačovou technikou a tak doufám, že se bude zlepšovat postupně s mými pokroky. :-) Pro stejně (ne)zdatné přidám malý návod: základní informace o mně jsou zde, filmografie a jiné zločiny zanechaly stopu zde, novinářský pohled na mne najdete zde, učesaná, nalíčená a usměvavá jsem zde a všelicosy bude asi nejčastěji obměňovaná a doplňovaná rubrika mých fotografických pokusů, tam mám svoje fotografické galerie.

 
 .smmmm

Deset až jedenáct dnů stráví Ljuba Krbová každý měsíc na natáčení nováckého seriálu Ulice. "Už jsme u pětistého dílu, což je něco neuvěřitelného!" Kromě toho Ljuba hraje v divadle; nedávno měla ve Strašnickém divadle premiéru hra Údolí včel. Copak ji naučila její dcera Anna Marie, dnes už dvacetiletá slečna, ale pro Ljubu pořád ještě ‚dítě‘?

„Začnu úplně od začátku. Před dvaceti lety jsem hrála v tehdejším Divadle E. F. Buriana. A tam jsme postupně všechny herečky v plodném věku otěhotněly: Simona Stašová, pak Dáša Čárová, a já jsem zbyla jako poslední, tak­zvaně mladá, vhodná na záskoky. Takže když jsem zjistila, že jsem taky těhotná, pronásledovala mě noční můra, jak to oznámím vedení. Bála jsem se, řečeno nadsázkou, aby kvůli mně nemuseli zavřít divadlo...

A to bylo první, co mě naučilo miminko v mém břiše ­- že se všechno dá vyřešit. Narodila se mi krásná holčička Anna Marie. Nesmí se jí říkat Aničko, protože tak ji oslovovali ve škole a ona to neměla ráda.

Už mi vylétla z hnízda, bydlíme za Prahou a ona, aby si užila studentského života ve velkoměstě, zůstala v centru. Ale abych se vrátila k jejímu jménu. Anna Marie k němu přišla asi takhle: já a její tatínek jsme měli babičky Annu a Marii, které jsme milovali, a tak nám přišlo docela vtipné pojmenovat po nich naši holčičku. Ale samozřejmě, že to v tehdejší době bylo obtížné.

V porodnici jsem nahlásila: ‚Bude se jmenovat Anna Marie!‘ V první chvíli mi nedošlo, že Anna Marie Landorová, jak se jmenuje příjmením, je jméno jak pro operní divu, ale byla jsem na její jméno pyšná... Až do té doby, než mi přišel dopis z matriky: ‚Paní Krbová, bude to Anna, nebo Marie?‘ Volala jsem tam a vysvětlovala, že je to jako Marie Luisa nebo Marie Terezie, ale ta paní mě nenechala ani domluvit a znova: ‚Tak bude to Anna, nebo Marie?‘ Nakonec jsem ustoupila a odkývala Annu. Říkali jsme jí dál Anna Marie a ve chvíli, kdy dostala občanku, jí konečně úřady posvětily Annu Marii i oficiálně. Tahle mnohaletá anabáze, která přímo souvisela s mojí dcerou, mě tedy naučila nedělat si hlavu z otravných administrativních kroků.

Anna Marie mě ale hlavně naučila dívat se na sebe samu, protože jsme si neuvěřitelně povahově podobné. Vizuálně ani ne - Anna Marie je vyšší než já, tmavá a má hnědé oči po tatínkovi, jenom velké je má po mně. Ale jinak jsme si tak podobné, že v ní vidím svůj obraz. Když mě něčím naštve nebo mi leze na nervy, zjistím, že dělám vlastně to samé. Má to tu výhodu, že s tím umím zacházet a že se prakticky nedostaneme do konfliktu. Už předem vím, že kdyby někdo vůči mně reagoval tak, jak se chystám já reagovat na ni, tak se vytočím do nepříčetna - a svůj přístup tedy raději přehodnotím.

Jako malá byla Anna Marie hyperaktivní dítě, ale pořád dobře naložené. Co se mi nepovedlo, bylo mít takovou tu hezkou holčičku s mašlí. Když jsem si ji totiž nastrojila a chtěla se malou princeznou pochlubit, než jsem se otočila, něco na sebe zvrhla nebo se něčím polila, odřela si kolínka, zamazala sukýnku... Zkrátka vypadala jako po dni stráveném v terénu. Anna Marie mě taky naučila, že základem výchovy je důslednost. Když je člověk důsledný, tak dítě ví, že nemá smysl o některých věcech diskutovat, a rodič se pak nemusí uchylovat ke křiku nebo nedejbože fyzickým trestům, což je podle mne velká prohra.

Ale moje zlatá holčička mě taky spoustu věcí nenaučila. Nenaučila mě trpělivosti, netrpělivé jsme obě dvě. Jsem perfekcionistka a ani mateřství a starost o dítě mě nenaučilo slevit ze svého. Dnes se to projevuje jinak - jsme na horách, lije jako z konve, všichni jsou zalezlí, jen my dvě tam jezdíme jak blázni, protože nemůžeme jen tak skončit. Neřekneme si: ‚Pojď, už se na to vykašleme!‘

A taky mě Anna Marie nenaučila mít až úchylnou radost, kterou ona má pokaždé, když se nadrtí na právech na zkoušku a pak to ze sebe vysype... To mě asi už mine, starého psa novým kouskům nenaučíš... Já naopak tvrdím, že pod tlakem jde z oliv nejlepší olej, takže když se mám naučit text, nechávám to na poslední chvíli. A tak si to každá děláme po svém. Protože moje dcera mě naučila ještě jednu věc - nikdy jí nemluvím do života a k ničemu ji nenutím.“


Liščí nora v ohrožení (TV Magazín, 4 / 2010)
S manželem hrajeme jedůvky (TV Pohoda, 2.12 / 2009)
Jsem bojovnice! (My Life 8 / 2009)
Bude to tak, jak sama chcete (Vlasta 8 / 2009)
Divadlo je adrenalinový sport (Skvělá, 2 / 2008)
Nikdy dceři nemluvím do života (Super.cz, 7.11.2007)
Můj chlap je parťák do nepohody (Překvapení, 19.6.2007)
Do roka se budu vdávat (Sedm pro ženu, 24.4.2007)
Asi se budu potřetí vdávat! (Super.cz, 17.2.2007)
Co mě naučila moje dcera (10.1.2007)
Odbornice na potvory (Televize.cz, 15.9.2005)

Na jiných webech:
Záznam chatu ze čtvrtka 9. září 2004 (webová stránka ČT+)
 .
 .

počítadlo.abz.cz

 .    webová stránka
   herečky Ljuby Krbové
   kontakt Ljuba zavináč Krbová.cz
   foto v hlavičce:
   (C) Majka Votavová
  .