Mám radost, že jste si udělali čas a navštívili moji stránku. Je malým vítězstvím mého souboje s počítačovou technikou a tak doufám, že se bude zlepšovat postupně s mými pokroky. :-) Pro stejně (ne)zdatné přidám malý návod: základní informace o mně jsou zde, filmografie a jiné zločiny zanechaly stopu zde, novinářský pohled na mne najdete zde, učesaná, nalíčená a usměvavá jsem zde a všelicosy bude asi nejčastěji obměňovaná a doplňovaná rubrika mých fotografických pokusů, tam mám svoje fotografické galerie.

 
 .smmmm Co mě naučila moje dcera

Deset až jedenáct natáčecích dnů stráví Ljuba Krbová každý měsíc na natáčení nekonečného nováckého seriálu Ulice. "Už se zabýváme pětistým dílem, což je něco neuvěřitelného!" Její postava Aničky je prý díky tomu, že vyvolává konfliktní situace, vděčná jak pro scénáristy, tak pro herečku. Kromě toho hraje v divadle; nedávno měla premiéru hra Údolí včel ve Strašnickém divadle. Copak ji naučila její dcera, dnes už dvacetiletá slečna, ale pro Ljubu pořád ještě dítě?

"Začnu úplně od začátku. Kdysi dávno, před dvaceti lety, jsem hrála v tehdejším Divadle E.F.Buriana. A tam jsme postupně všechny herečky v plodném věku otěhotněly: Simona Stašová, pak Dáša Čárová, a já jsem zbyla jako poslední, takzvaně mladá, vhodná na záskoky. Takže když jsem zjistila, že jsem taky těhotná, tak mě pronásledovala noční můra jak to oznámím vedení, protože jsem se bála, řečeno nadsázkou, aby kvůli mně nemuseli zavřít divadlo... A to bylo první, co mě naučilo miminko v mém břiše - že se všechno dá vyřešit.

Narodila se krásná holčička. Anna Marie. Nesmí se jí říkat Aničko, protože tak ji oslovovali ve škole a ona to - jak jinak - neměla ráda. Ale dneska, abychom jí dali najevo, že ji bereme jako dospělého jedince, jí můj partner oslovuje Anno Marie a já, jako praktická maminka, používám zkratky Áňo nebo Aný. Už mi vylétla z hnízda, bydlíme za Prahou a ona, aby si užila studentského života ve velkoměstě, zůstala v Praze. Ale abych se vrátila k jejímu jmému. Anna Marie ke svému jménu přišla asi takhle: já o její tatínek jsme měli babičky Annu a Mariii, které jsme milovali, a tak nám přišlo docela vtipné pojmenovat po nich naši holčičku. Ale samozřejmě, že to v tehdejší době bylo obtížné. V porodnici jsme nahlásila: "Bude se jmenovat Anna Marie," i když mi v první chvíli nedošlo, že Anna Marie Landorová, jak se jmenuje příjmením, je jméno jak operní divu! Ale byla jsem na její jméno pyšná - až do té doby, než mi přišel dopis z matriky: "Paní Krbová, bude to Anna nebo Marie?" Volala jsem tam a vysvětlovala, že je to jako Marie Luisa nebo Marie Terezie," ale ta paní mě nenechala ani domluvit a znova: "Tak bude to Anna nebo Marie?" Nakonec jsem ustoupila, odkývala Annu, říkala jí Anna Marie a ve chvíli, kdy dostala občanku, konečně jí úřady posvětily Annu Marii. Tahle anabáze, která přímo souvisela s mojí dcerou, mě naučila nedělat si hlavu z otravných administrativních kroků.

Anna Marie mě ale hlavně naučila dívat se na sebe samu, protože jsme si neuvěřitelně povahově podobné. Vizuálně ani ne - Anna Marie je vyšší než já, tmavá a má hnědé oči po tatínkovi, jenom velké je má po mně. Ale jinak jsme si tak podobné, že já v ní vidím svůj obraz. Když mě něčím naštve nebo mi leze na nervy, zjistím, že dělám vlastně to samé, což má tu výhodu, že s tím umím zacházet a že se prakticky nedostaneme do konfliktu. Už předem vím, že kdybych někdo vůči mně reagoval tak, jak se chystám já reagovat na ni, tak se vytočím do nepříčetna - a svůj přístup přehodnotím. I pubertu jsme prožily jako celkem selankové období. Pak nás také spojují hodně sporty, protože je obě máme rády a nějakou dobu jsme je provozovaly pouze ve dvou, protože jsme nebyly kompletní rodina. Hodně jsme spolu jezdili na kole a na lyžích a musím říct, že moje dcera je mnohem lepší lyžařka než já a je vlastně moje instruktorka, protože já ji v tomhle beru jako obrovskou autoritu. Vždycky když vyjedeme, tak ji vyzvu: "Tak mi zase zkontroluj ty moje obloučky a řekni mi, co dělám špatně." A pak mám radost, když mě pochválí. Takže jsem se stala na "stará kolena" žákyní. Jako malá byla Anna Marie hyperaktivní dítě, ale pořád dobře naložené. Co se mi nepovedlo, bylo mít takovou tu hezkou holčičku s mašlí, protože když jsem si ji nastrojila a načančala a těšila se, že se tou svojí malou princeznou pochlubím, tak než jsem se otočila, něco na sebe zvrhla nebo se něčím polila, odřela si kolínka, zamazala sukýnu... zkrátka vypadala jako po dni stráveném v terénu, ne jako čistá holčička připravená na procházku. A to mě poučilo, že si nemám z ničeho nic moc dělat.

Anna Marie mě taky naučila, že základem výchovy je důslednost. Když je člověk důsledný, tak dítě ví, že nemá smysl o některých věcech diskutovat a rodič se pak nemusí uchylovat k nějakému křiku nebo nedejbože fyzickým trestům, což je podle mne velká prohra.

Ale moje zlatá holčička mě taky spoustu věcí nenaučila, i když možná mohla. Nenaučila mě trpělivosti, netrpělivé jsme obě dvě. Nenaučila mě mávnout nad některými věcmi rukou. Jsem perfekcionistka a ani mateřství a starost o dítě mě nenaučilo slevit ze svého. Dnes se to projevuje jinak - jsme na horách, lije jako z konve, všichni jsou zalezlí, jen my dvě tam jezdíme jak blázni, protože nemůžeme jen tak skončit. Ani jedna neprohlásí: "Pojď, už to zabalíme a vykašleme se na to!" A taky mě Anna Marie nenaučila mít takovou tu až úchylnou radost, kterou ona má pokaždé, když se nadrtí na právech na zkoušku a pak to ze sebe vysype... To mě asi už mine, starého psa nmovým kouskům nenaučíš... Já naopak tvrdím, že pod tlakem jde z oliv nejlepší olej, takže když se mám naučit text, nechávám to na poslední chvíli a spoléhám na to,že to nějak v nejhorším zaimprovizuju. A tak si to každá děláme po svém. Protože moje dcera mě naučila ještě jednu věc - nikdy jí nemluvím do života a k ničemu ji nenutím."


Liščí nora v ohrožení (TV Magazín, 4 / 2010)
S manželem hrajeme jedůvky (TV Pohoda, 2.12 / 2009)
Jsem bojovnice! (My Life 8 / 2009)
Bude to tak, jak sama chcete (Vlasta 8 / 2009)
Divadlo je adrenalinový sport (Skvělá, 2 / 2008)
Nikdy dceři nemluvím do života (Super.cz, 7.11.2007)
Můj chlap je parťák do nepohody (Překvapení, 19.6.2007)
Do roka se budu vdávat (Sedm pro ženu, 24.4.2007)
Asi se budu potřetí vdávat! (Super.cz, 17.2.2007)
Co mě naučila moje dcera (10.1.2007)
Odbornice na potvory (Televize.cz, 15.9.2005)

Na jiných webech:
Záznam chatu ze čtvrtka 9. září 2004 (webová stránka ČT+)
 .
 .

počítadlo.abz.cz

 .    webová stránka
   herečky Ljuby Krbové
   kontakt Ljuba zavináč Krbová.cz
   foto v hlavičce:
   (C) Majka Votavová
  .