Mám radost, že jste si udělali čas a navštívili moji stránku. Je malým vítězstvím mého souboje s počítačovou technikou a tak doufám, že se bude zlepšovat postupně s mými pokroky. :-) Pro stejně (ne)zdatné přidám malý návod: základní informace o mně jsou zde, filmografie a jiné zločiny zanechaly stopu zde, novinářský pohled na mne najdete zde, učesaná, nalíčená a usměvavá jsem zde a všelicosy bude asi nejčastěji obměňovaná a doplňovaná rubrika mých fotografických pokusů, tam mám svoje fotografické galerie.

 
 .smmmm SETKÁNÍ S LJUBOU KRBOVOU

Můj chlap je parťák do nepohody

Herečka Ljuba Krbová, představitelka Anči Málkové ze seriálu Ulice, má odjakživa silnou náklonnost k prázdninám. Ty letošní si hodlá pořádně užít.

Ljubo, chystáte se prázdniny strávit doma nebo vyrazíte někam na dovolenou?

Celou sezónu jsem obklopena lidmi, a tak se snažím strávit prázdniny v přírodě. Je mi jedno jestli to bude někde v nížině nebo na horách. Prostě kdekoli, kde si mohu užívat svých blízkých a jinak liduprázdných končin. Na žádné lenošení se ale nechystám, mám ráda pohyb v jakékoli podobě, ať už pěšky nebo na kole. Pak také pojedeme s dcerou dámskou jízdu do Německa k Baltskému moři. Nějakou dobu jsem tam jak malá holka žila a ráda bych dceři ukázala svoje oblíbená místa. Největší událostí letošního léta bude bezesporu čtrnáctidenní dobrodružná cesta s mým partnerem Ondřejem Neffem do Afriky.

Už jste se někdy tyto končiny navštívila? Nemáte trochu obavy?

Afriku znám jen z dětských cestopisů a z dokumentárního seriálu Království divočiny. Najednou všechno uvidím na vlastní oči, a i když se moc těším, mám zároveň nesmírný cestovatelský respekt. Jedeme s Ondřejem na fotografickou expedici a končiny kam se chystáme, nejsou zase tak civilizované. Doufám, že nás tam něco nesežere nebo nepobodá. Ondřej mi ale slibuje, že to budou veliké emoce, a věřím, že to bude zážitek na celý život.

Vy musíte svému příteli Ondřeji Neffovi hodně věřit, když se s ním vydáte do takových končin. Je to tak?

Ondřej je člověk do nepohody a jsme sehraná cestovatelská dvojka. Osud nám navíc vždycky přichystá nějaké pikantní zpestření. Buď selže auto daleko od domova, nebo najednou není k dispozici ubytování, které jsme si zamluvili už půl roku předem. Tohle všechno jsou situace, které náš vztah hodně prověřily a zatím jsme to vždycky zvládli. Pro mě naštěstí není problém lehnout si v autě na podlahu a střídat se s partnerem v hlídání okolí.

Zdá se, že jste také "holka do nepohody". Myslíte, že vám v tom pomáhá zenová filozofie, kterou vyznáváte?

Zen obdivuji už nějakou dobu a právě díky tomu jsem se naučila intenzivně vnímat přítomnost. Tahle filozofie je vlastně úplně jednoduchá, člověk by si měl vážit obyčejného štěstí, které momentálně má, protože nemusí trvat stále. Já už třeba považuji za zázrak jenom to, že jsme tady na tomhle světě a máme své blízké, které milujume.

Nejbližším člověkem na světě je pro vás určitě dcera. Jak spolu vycházíte?

Dceři už je dvacet let, nejde v mých šlépějích, ale dala se na studium práv, což je pro mě nepochopitelně těžké. Velice obdivuju, jak zvládá tolik učení, já bych na to rozhodně hlavu neměla. Odjakživa jsme spolu vycházely dobře, naším společným koníčkem je sport, a i když byly mezi námi občas nějaké malé spory, vždycky nás stmelil. Vážím si toho, že jsme s Aný i kamarádky a navzájem jedna druhé důvěřujeme. Radím se s ní o důležitých krocích a na její názory vždycky dám. Dcera je ke mě hodně otevřená a já se ji snažím nezklamat. Musím proto občas korigovat své mateřské názory a odložit moralistní rady.

Když se ohlédnete zpátky, na které období z dětství vaší dcery nejraději vzpomínáte?

To ze mě asi nedostanete. Když se Aný narodila, chovala jsem si to miminko a říkala si: "Jé to mám krásnou živou hračku." Sotva začala poznávat svět, umožnila mi ho vidět dětskýma očima a byla to zábava i poučení. Když pak povyrostla ještě víc, našla jsem v ní parťáka pro sporty a cestování.

Na každé období ráda vzpomínám a nelze říct, že nějaké bylo hezčí.

Dovedete si představit, že vám jednou dcera přivede dítko, které vám bude říkat "babičko"?

Jelikož vím, že to v současnosti asi není aktuální, užívám si spíše tetičkovské role. Mám hodně synovců a jednu neteřinku a zjišťuji, jak je moc fajn, si je občas půjčit. Můj tatínek, který má pět dětí, vždycky říkal:"Otcovství je báječné, ale být dědečkem, to je teprve něco. Dítko si půjčíte, pohrajete a v pořádku vrátíte rodičům." Takže předpokládám, že to budu brát také tak.

To se asi budete mít co otáčet, protože jste známá svým smyslem pro pořádek. Prý jste si ale dala předsevzetí, že už nebudete přehnaně uklízet. Podařilo se vám ho splnit?

Předsevzetí se přece dávají proto, aby se neplnila. Kluzišťátko z podlahy mám doma stále, ale sleduji na sobě změny k lepšímu. Už si dokážu sednout ke stolu, kde jsou čtyři Ondřejovi brýle vedle nedopité hrnku od kafe a jsem schopná alespoň tři minuty komunikovat, než se zvednu a začnu uklízet.

Zmínila jste se, že žijete sportem. Jste i v něm takhle puntičkářská?

Neřekla bych, že přímo puntičkářská, ale když se do něčeho pustím, občas nevím kdy přestat. Třeba ze surfování mám docela poučný zážitek. Surfovat jsem se učila na českých rybnících, ale když jsem poprvé vyjela na moře v Chorvatsku, měla jsem pocit, že bojuji s živly. Zaujatá tím jak mi to hezky jede jsem vůbec nevnímala vzdálenost od břehu a hlavně to, že se obrátil vítr. Nebyla jsem dost zkušená, abych se vrátila zpátky, ale jak jsem se snažila, fyzicky jsem se hodně unavila a dělala víc chyb. Zkrátka jsem se stále více vzdalovala od břehu. Pak už mě popadla beznaděj a sledovala jsem okolo plující jachty a říkala jsem si:"Přece tady nebudu volat nějaké SOS. To přece zvládnu!" Seděla jsem tam na prkně jako hromádka neštěstí, plachtu ve vodě a sbírala jsem síly na další pokus, když v tom u mě zastavila jachta s nějakými staršími německými manželi, kteří mi nabídli pomoc. Hodili mi lano, aby mě dotáhli ke břehu. To byla další zkouška, protože jsem z jednoho boje přešla do druhého, jelikož udržet se za lano a táhnout za sebou surf s plachtou nebyla legrace. Nakonec jsme to společně zvládli a dneska si říkám, že jim pravděpodobně vděčím za život.

Vizitka

Narodila se 5.7.1958 v Hradci Králové

Během studií na Pražské konzervatoři nastoupila angažmá v divadle E.F.Buriana, kde působila 13 let

Od roku 1993 je na "volné noze" a v současné době se chystá na premiéru hry Údolí včel ve Strašnickém divadle, která proběhne v září

Hrála ve filmech Helimadoe, Konec starých časů, Lotrando a Zubejda a v seriálech Třetí patro, Bylo nás pět, Život na zámku, Zkoušky z dospělosti, Náměstíčko, Bazén, Místo v životě a Ulice

Zvláštní znamení:

přes deset let se věnuje bojovému umění a má ráda čínské zbraně

osvědčilo se jí heslo:"Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji nejspolehlivěji na konci svého ramene"

chtěla se vrátit k malování na hedvábí, ale místo toho zasadila pár stromků na zahradě

dýchací cvičení k uvolnění zvládá klidně u sporáku nebo v autě

Připravila: Šárka Jansová

s


Liščí nora v ohrožení (TV Magazín, 4 / 2010)
S manželem hrajeme jedůvky (TV Pohoda, 2.12 / 2009)
Jsem bojovnice! (My Life 8 / 2009)
Bude to tak, jak sama chcete (Vlasta 8 / 2009)
Divadlo je adrenalinový sport (Skvělá, 2 / 2008)
Nikdy dceři nemluvím do života (Super.cz, 7.11.2007)
Můj chlap je parťák do nepohody (Překvapení, 19.6.2007)
Do roka se budu vdávat (Sedm pro ženu, 24.4.2007)
Asi se budu potřetí vdávat! (Super.cz, 17.2.2007)
Co mě naučila moje dcera (10.1.2007)
Odbornice na potvory (Televize.cz, 15.9.2005)

Na jiných webech:
Záznam chatu ze čtvrtka 9. září 2004 (webová stránka ČT+)
 .
 .

počítadlo.abz.cz

 .    webová stránka
   herečky Ljuby Krbové
   kontakt Ljuba zavináč Krbová.cz
   foto v hlavičce:
   (C) Majka Votavová
  .