Fotečky z cest i z domova
Focení, focení... Zabírá mi čím dál víc času a čím dál víc mě baví. Nedávno tomu, co jsem prohlašovala, že fotit budu na automatické režimy a obrázky budu dělat tak, abych je nemusela nijak editovat. Jó, jó... Odříkaného chleba největší krajíc. Takže bojuju s Photoshopem, Zonerem, Profesional Digital, prostě, jak se dá.
 |
Nepál byl bonusem v naší cestě do Tibetu. Pobyli jsme tu jen pár dní, čekajíce na letadlo a zamilovali se do atmosféry ruchu na Durbaru, do nepředstavitelného mumraje v úzkých uličkách v Káthmándu a oředevším do milých usměvavých a neuvěřitelně ochotných lidí.
 |
Jo, jo, to jsem si myslela, že bude pohodička. Vyfotit bez velkého trmácení nějakou tu červenou skálu, kvetoucí kaktus a pár gamblerů v Las Vegas. Nakonec to byl pěkný adrenalin. Když se konečně protrhla věčně zamračená obloha, být na tom správném místě a ulovit hezkej obrázek.
 |
Tibet květen 2009
S fenomenem poutníků se v Tibetu setkáváte na každém kroku. Nejen ve městech a v blízkosti klášterů, kam putují mnohdy stovky kilometrů, někdy sami, někdy s rodinou, někdy se zvířaty. Fotky jsou z Lhasy a z klášterů Drepung a Tašilhünpo.
 |
Země středu, můj cestovatelský sen, na který jsem čekala dvanáct roků. Bylo málo času, ale doufám, že se tam zase vrátím.
 |
Být turistou na téhle cestě, tak možná pláču. Jako fotograf jsem jásala. Průtrže mračen, větrná tornáda zvedající prach, a slunce jenom v brzkém ránu. Prostě, fotografův sen.